V České republice je v současné době přes 3 miliony vlastníků půdy, jen malé procento z nich ale na pozemcích samo hospodaří. Většina majitelů půdu dále propachtovává zemědělcům. Co jsou základní věci, které by měl vlastník vědět?
Pacht je právní institut, kdy vlastník pozemku (propachtovatel) poskytuje svou nemovitost, v tomto případě zemědělskou půdu, dočasně k užívání a požívání jiné osobě (pachtýři). Nejčastěji se jedná o zemědělské pozemky nebo zahrady (ale i lomy nebo prameny vody). Činí se tak prostřednictvím písemné pachtovní smlouvy.
Pachtýř se smlouvou zavazuje starat se o danou „věc” s péčí řádného hospodáře. Za její užívání a požívání platí buď dohodnuté pachtovné anebo odevzdává poměrnou část výnosu (nebo kombinace obojího).
Pacht bývá často nepřesně označován jako pronájem zemědělské půdy. Rozdíl mezi nájmem a pachtem spočívá především v předmětu smlouvy a v účelu užívání. Zásadním rozdílem je jak typ věci či nemovitosti, pro kterou se daného institutu užívá - ale především v tom, že v případě pachtu může pachtýř danou věc jak užívat, tak i požívat (a pro toto požívání podniknout kroky, které mu přinesou vyšší zisk či výnos).
Nájem se většinou týká nemovitostí (byty, kancelářské prostory) nebo movitých věcí (auta, stroje). Cílem nájmu je umožnit nájemci užívat věc (byt, auto) v její stávající podobě. Nájemce platí za možnost věc používat, ale typicky se neočekává, že by věc nějak zásadně měnil nebo z ní těžil nad rámec jejího běžného užívání. Nájemce nemá právo na plody nebo užitky z věci. Například, pokud bydlíte v pronajatém bytě, nemáte právo na pronájem tohoto bytu další osobě (pokud to není dohodnuto jinak).
Pacht se týká především zemědělské půdy, lesního pozemku, rybníků, vinic, ale může se týkat i celých zemědělských nebo průmyslových podniků. Cílem pachtu je umožnit pachtýři hospodařit na pozemku nebo s podnikem a těžit z něj plody (například sklízet obilí, vyrábět víno). Pachtýř má právo užívat pozemek nebo podnik tak, aby z něj mohl získávat užitky a výnosy. Pachtýř má právo na plody a užitky z pachtované věci. To znamená, že veškerý výnos, který z pozemku nebo podniku získá (například úrodu), patří pachtýři.
Zatímco nájem se zaměřuje více na užívání věci v její stávající podobě bez práva na plody nebo zásadní změny, pacht umožňuje pachtýři aktivně hospodařit s pachtovanou věcí a těžit z ní výnosy. Právní úprava obou institutů reflektuje tyto rozdíly, včetně rozdílů v povinnostech a právech, které z nájemního nebo pachtovního vztahu vyplývají.
Pachtovné se obvykle vyplácí pravidelně podle dohody mezi propachtovatelem a pachtýřem. Podle legislativy zpětně jednou za rok. Pokud se zúčastněné strany nedohodnou jinak. Zpravidla to bývá na konci zemědělského roku. Pozor - zemědělský rok u nás začíná 1. října a končí 30. září roku následujícího, a neshoduje se tedy s kalendářním dělením roku.
Výši pachtovného ovlivňuje řada faktorů a může se významně lišit (např. podle kvality půdy, velikosti a umístění pozemku nebo způsobu hospodaření atd.).
U nově sjednaných smluv je pachtovné nejčastěji ve výši:
U výjimečně kvalitní orné půdy může být vyšší. U trvalých travních porostů bývá pachtovné obvykle nižší než u orné půdy.
Část pachtovného je také podle dohody často vyplácena v podobě vypěstovaných zemědělských plodů nebo jiných užitků - balíků slámy, pytlů brambor nebo ovsa. Čím větší pozemek a čím větší podíl na pozemku, tím vyšší celkové pachtovné.
Bohužel u dříve uzavřených smluv s automatickým prodlužováním, které vlastníci pozemků často podědili i s půdou, pachtovné mnohdy tržní výši ani zdaleka neodpovídá.
Využijte naši bezplatnou kalkulačku na odhad ceny zemědělských pozemků. Zcela zdarma a nezávazně.
Pacht se sjednává buď na dobu určitou nebo neurčitou. Pokud byla smlouva uzavřena písemně je nutné ji ukončit písemnou výpovědí. U smluv na dobu určitou pouze z důvodů uvedených ve smlouvě.
Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní době. Výpověď je třeba doručit do konce pachtovního roku - tedy 12 měsíců před jeho plánovaným zánikem, pokud to nestihnete, smlouva se prodlouží o další rok.
Dlouhé výpovědní doby mají chránit pachtýře před znehodnocením práce a výnosů, které se vážou k propachtovaným pozemkům.
V praxi se jsou smlouvy pro vlastníky mnohdy nevýhodně postaveny a to zejména v případech, kdy nový vlastník ‚‚podědil“ pachtovní smlouvu s pozemkem i pachtýřem- podmínky hrají ve prospěch pachtýře, takové smlouvy je mnohdy velice obtížné vypovědět. Existují ale i zákonem stanovené podmínky, které dávají propachtovateli možnost pachtýři smlouvu vypovědět, pokud je neplní či přímo porušuje.
Z hlediska hospodaření dává největší smysl uzavírat pachtovní smlouvu na delší dobu (pět let a více). Pak se mohou projevit kroky, které pachtýř pro půdu podniká. To se ale doporučuje u ověřených pachtýřů s jejichž přístupem k obdělávání své půdy jsou propachtovatelé spokojeni.
Při uzavírání pachtovní smlouvy je důležité dbát na několik klíčových aspektů: jasné a přesné vymezení pachtovaného pozemku, dohoda o výši pachtovného, specifikace, jaký druh zemědělské činnosti je na pozemku povolen, a dále podmínky pro jeho využívání a údržbu. Důležitá je také doložka o možnosti revize pachtovného v případě významných změn tržních podmínek nebo zemědělské politiky.
Uživatele pozemků je možné dohledat v systému LPIS.
Historie pachtovného v České republice sahá do období před První světovou válkou, kdy bylo pachtování zemědělské půdy běžnou praxí. V období socialismu bylo soukromé vlastnictví zemědělské půdy omezeno a s ním i možnost pachtování. Majetek byl zkolektivizován a spravovala jej až na výjimky družstva. Po roce 1989 a následné restituci a privatizaci se pacht opět stal důležitým nástrojem v zemědělském hospodaření. Současný právní rámec pro pacht vychází z potřeby flexibilního využívání zemědělské půdy v soukromém sektoru a přizpůsobuje se měnícím se podmínkám trhu a zemědělské politiky.
V České republice je pachtovní vztah primárně upraven občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.), který definuje pacht jako jeden z druhů nájemních vztahů. Občanský zákoník stanovuje základní pravidla pro uzavírání, změnu a ukončení pachtovních smluv, práva a povinnosti pachtodárců a pachtýřů. Od 1. 1. 2024 platí v novém znění.
Základní práva a povinnosti propachtovatele a pachtýře upraveny v již zmiňovaném zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zahrnují:
Propachtovatel má právo na dohodnuté pachtovné, které může být stanoveno v penězích nebo v naturáliích. Pachtovné je obvykle placeno pravidelně za dobu užívání pachtované věci.
Propachtovatel má právo požadovat, aby pachtýř zacházel s pachtovaným majetkem řádně a s péčí řádného hospodáře. Pachtýř je povinen vrátit majetek po skončení pachtu v stavu, který odpovídá řádnému hospodaření, s výjimkou obvyklého opotřebení.
Propachtovatel má právo kontrolovat, jak pachtýř majetek užívá, a to v rozsahu dohodnutém v pachtovní smlouvě nebo stanoveném zákonem.
V případě, že pachtýř porušuje své povinnosti, například neplatí řádně a včas pachtovné nebo špatně hospodaří s pachtovaným majetkem, může propachtovatel pacht pod určitými podmínkami vypovědět.
V některých případech může propachtovatel mít právo nebo povinnost obnovit pachtovní smlouvu, pokud to bylo dohodnuto nebo je to stanoveno zákonem.
Propachtovatel je povinen předat pachtýři věc (např. pozemek, zemědělský podnik) ve stavu, který umožňuje její řádné užívání podle účelu pachtu. Toto zahrnuje i předání veškerých relevantních informací o věci, které mohou být pro její užívání důležité.
Propachtovatel musí zaručit, že během doby pachtu bude moci pachtýř věc užívat bez zásahů třetích osob. To znamená, že pachtýř by neměl být rušen ve využívání věci neoprávněnými zásahy nebo nároky třetích osob.
Propachtovatel nese odpovědnost za vady pachtované věci, o kterých věděl nebo vědět musel v době, kdy byla věc do pachtu předána. Pokud tyto vady brání řádnému užívání věci, pachtýř má právo požadovat jejich odstranění, případně může v některých případech požadovat snížení pachtovného nebo od smlouvy odstoupit.
Propachtovatel je povinen udržovat věc v takovém stavu, který umožňuje její řádné užívání, pokud se smlouvou nestanoví jinak. To znamená, že veškeré nutné opravy, které nejsou důsledkem běžného užívání věci pachtýřem, by měly být prováděny na náklady propachtovatele. Provádí-li propachtovatel na propachtované věci opatření, k nimž je podle smlouvy nebo z jiného právního důvodu oprávněn nebo povinen, nahradí pachtýři v přiměřeném rozsahu náklady a ztrátu výnosu, které pachtýři v důsledku takového opatření vznikly.
Po skončení pachtu má propachtovatel povinnost převzít od pachtýře pachtovanou věc zpět, pokud smlouva nebo povaha věci neurčuje jinak.
Pachtýř má v rámci pachtovního vztahu stejně jako propachtovatel určitá práva a povinnosti, jsou obvykle podrobně specifikovány v pachtovní smlouvě, nicméně existují i obecné zásady stanovené právními předpisy, které určují, co pachtýř smí a nesmí dělat.
Je důležité, aby si obě strany byly vědomy svých práv a povinností, které by měly být jasně stanoveny v pachtovní smlouvě. Pro konkrétní situace a detailní právní poradenství je vhodné obrátit se na právníka specializujícího se na občanské právo nebo právo nemovitostí.
Pro majitele zemědělských pozemků je klíčové rozumět rizikům spojeným s pachtováním půdy a jak nevhodné hospodaření může vést k jejímu znehodnocení. Neodborné zemědělské praktiky, jako nedostatečné organické hnojení nebo chybný osevní postup, mohou způsobit úbytek humusu, acidifikaci, utužení nebo dokonce kontaminaci půdy. Tyto negativní dopady nejen snižují produkční schopnosti půdy, ale také mohou výrazně ovlivnit její tržní hodnotu. Jako vlastníci je proto důležité pečlivě sledovat, kdo a jak vaše pozemky obhospodařuje, abyste předešli jejich dlouhodobému poškození a zajištily udržitelnost vaší půdy pro budoucí generace.
Máme tým odborníků, který se v zemědělských pozemcích skutečně vyzná. Vaši půdu oceníme zcela zdarma a nezávazně.