Farmář David Ježek: Tak trochu jiný zemědělec

David Ježek z počátku nechtěl pole, ale jen větší zahradu. Osud mu ale zavál do cesty pole „U dubu”, které nabízela k pachtu obec a David Ježek vyhrál výběrové řízení. Po čase k poli „U dubu” přibylo ještě druhé menší pole v blízkém okolí, propachtované od soukromého majitele.

„Nejprve jsem tak bloumal po okolí, s dětmi jsem začal být víc venku, začal si víc všímat krajiny kolem sebe. A uvědomil si, že se často na půdě nehospodaří úplně ideálně. Chtěl jsem zkusit, jestli by to nešlo dělat jinak a líp.”

Permakultura na poli „U dubu”

Pole se jmenuje „U dubu” podle velkého dubu, nejstaršího stromu v okolí, který byl původně hraničním stromem. Tuto funkci plní i dnes. Odděluje pozemek farmáře Ježka, kde se hospodaří udržitelně, bez používání chemie a šetrně pro krajinu, s polem v konvenčním zemědělství. 

Pole se nachází ve svahu s krásným výhledem na město. Je ale obklopené stromy. Dřív sloužilo jako louka, byla na něm jen tráva. Když tu před 4 lety začal farmář David Ježek hospodařit, kvality půdy nebyla nic moc. „Je to dáno samotnou dispozicí pole - složením půdy, která je hodně jílovitá.” Půda na poli „U dubu” byla také hodně utužená, nedalo se do ní pořádně zarýt rýčem. Podle rozboru, který si nechal farmář Ježek udělat, nebyl v půdě téměř žádný obsah organické hmoty.

Samotná lokalita a dispozice pole udávají, co se na půdě dá přirozeně dělat. „Tohle je severní svah na okraji lesa, trochu zastíněný s mizivou kvalitou půdy. Ale může tu být víc než trocha plevele. Chtěl jsem pomoci půdě a životu na poli i v jeho okolí.”

Farmář Ježek rozdělil pole do několika za zón. 1,4 ha půdy tak je rozčleněno na květnatou louku, kde roste přes 30 druhů květin. Dále na pás pro pěstování bylin a léčivek. Sad, kde se nacházejí ovocné stromy - višně, kdouloně, švestky nebo jeřáby. Zasazeno je tu také přes 200 keřů arónií a velkoplodé šípky. Mezi stromy je vyseta nektarodárná a půdu oživující směs rostlin. 

Na poli má farmář Ježek i včelí úly a bohatá diverzita rostlin na poli „U dubu“ umožňuje včelám vždy dostupnou pastvu.

„Čím rozmanitější bude to, co tu zaseju, tím rozmanitější bude život v půdě a na poli. Dřív tu byla tráva, komáři a občas motýl ohniváček. Teď je tu spousta druhů hmyzu, květiny opylují jak včely, tak přírodní opylovači (motýli atd). Některý plevel, např. šťovík, který nám přerůstá přes hlavu, přirozeně spase mandelinka ředkvičková. Na berličce pro dravce sedává káně, které se postará o hlodavce. Příroda tu funguje.”

Někdy i drobnost může udělat parádu

Farmář Ježek na kraji svého pole vybudoval dvě tůně. Jemu pomáhají zadržovat vodu v krajině a ta má díky tomu zásoby pro období sucha. Do tůní se nastěhovaly žáby a další vodní druhy, ptáci i další zvířata se mají kde v horkém létě napít. Sousedním sedlákům zase zachytávání vody z přívalových dešťů v tůních účinně pomáhá proti vodní erozi. Stačilo párkrát kopnout, z kraje sousedního pole udělat koryto, které svádí vodu do tůní na pozemcích farmáře Ježka, a bylo po erozi.

Stejně tak pomohlo jak farmáři Ježkovi, tak sousedním hospodářům zbudování cesty podél remízku, kudy byla přes absenci stezky vedena turistická značka. Lidé tu chodili ve zoraných brázdách nebo v zasetém poli. Škody bylo dost. „Nechal jsem tu zbudovat cestu - ta přirozeně rozčleňuje krajinu, turisté mají kde chodit a neničí nám tak úrodu. Pokud se díváme i za humna, můžeme prospět všem.”

Hospodaření pro člověka i krajinu - regenerativní zemědělství

Farmář Ježek se snaží na svých polích aplikovat principy regenerativního zemědělství - tedy zemědělství, které pomáhá oživovat krajinu. Nejít proti ní, ale uvědomit si, co daná lokalita umožňuje pěstovat a toho pak využít. Pomoci přírodě, aby se opět „postavila” na vlastní nohy a mohla plodit.

To spočívá především v omezení orby. Půda se neobrací, ale nechává se ležet. Shora se hnojí hnojem nebo kompostem, nechává se ležet mulč, který se rozkládá na humus. Seje se do strniště. Pěstují se meziplodiny. To je ideální cesta - ta nejpřírodnější. Navíc může ušetřit jak finance, tak práci. Zemědělcův rok je v podstatě stejný, jen namísto orby je potřeba ihned po sklizni zasít meziplodinu, která do půdy dostane dusík. Nahradí tak část minerálních hnojiv a zároveň udělá poli deku na zimu. Hluboká orba, která se v tomto režimu hospodaření nepoužívá, navíc spotřebovává nejvíc nafty. 

Farmář Ježek aplikuje na svých pozemcích principy permakultury a agrolesnictví. Vše je v rovnováze. Rozdělení na zóny pomáhá oživovat krajinu. Na svém druhém poli, bude letos regenerativním Ježek tímto způsobem pěstovat krmnou slunečnici. Zaseje ji na ploše 7 000 m2, spolu s jetelem jako meziplodinou. Pole nebude ničím postřikovat a slunečnice nechá růst takzvaně „na přírodě”. Očekává výnos až 1,5 tun.

„Snažím se to tu rozvrhnout tak, abych na hospodaření neprodělával - a aby mi to časem i vynášelo. V sezóně jsem na poli skoro pořád, v kombinaci se včelařením je to práce na plný úvazek.” 

O pole se David Ježek stará jako o vlastní. Vedle farmaření si ale udržuje i druhé zaměstnání. Zisky jsou zatím 50 na 50. Časem by ale byl rád, aby převládly výnosy z hospodaření.