Hraboš a pole k sobě patří od nepaměti, všechno má ale své meze. Ty určuje takzvaný práh škodlivosti, který se liší v závislosti na využívání půdy. Jiné limity v počtu nor platí pro obdělávaná pole, jiné pro louky, sady či vinice. Hraboši totiž škodí nejen obilninám, ale i mladým stromkům.
Práh škodlivosti je cca 200 vchodů do nor na hektar. Podzimní průměr činil 3, 7 násobek, v některých oblastech dokonce 10 násobek.
Tam, kde je situace nejhorší, vstoupily v platnost výjimky, které mají v boji s hrabošem alespoň částečně pomoci. Například je možné pole ponechat bez obvyklého osetí meziplodinou, aby se populace hrabošů ještě více nepřikrmila před zimou. Rovněž je po předchozí ohlášce možné ve větší míře aplikovat vhodné jedy.
Jednou za 3 - 6 let nastává v Česku populační exploze hraboše. Říká se jí „hraboší rok“.
Mezi hraboši nejvíce postižené oblasti na Moravě patří Jihomoravský, Olomoucký a Zlínský kraj. V Čechách jsou to okresy Louny, Kutná Hora, Kolín a Ústí nad Orlicí.
Pochopitelně tou nejpřirozenější cestou je, pokud do boje vstoupí sama příroda. Tomu můžeme jít naproti například instalací takzvaných berliček, které slouží jako jakýsi posed pro dravce. A ti jsou přirození nepřátelé hrabošů. Pomůže i stále četnější výsadba stromů a alejí, které rozdělí nekonečné lány a umožní dravým ptákům číhat na svou kořist.
Se svou troškou do mlýna mohou přispět také zemědělci a farmáři hlubokou orbou. Právě hluboká orba a destrukce, která naruší podzemní cestičky a hnízda, je pro hraboší populaci skutečnou pohromou. A o zbytek se postará mráz.