Kalendova Chabrybárna: čerstvý kapr nejen na Vánoce

Kalendova rodina se v devadesátých letech přestěhovala do domku v Dolních Chabrech. Poblíž byla zarostlá rokle. Jak se později Josef Kalenda dozvěděl na začátku 20. století tu byla louka, ta se ale každou zimu zaplavovala vodou z blízkého pramene a místní na ní bruslili. Později v těch místech rodina Suchých, kterým pozemek původně patřil, vybudovala rybník. Majetek byl rodině znárodněn a nádrž uvadala. V 90. letech se majetek Suchým vrátil - ale už jako zanesený pozemek. 

Rybník dostává nový život 

Josef Kalenda, od původních majitelů pozemek odkoupil a rozhodl se mu vrátit původní účel. 

„S původní paní majitelkou jsme měli dobré vztahy. Bydleli jsme na konci vesnice a na ten pozemek se každý den dívali. Nechtěli jsme, aby zanikl a někdo tam později postavil barák. Původně jsme chtěli spíš zachovat krajinu. Že z toho bude CHabrybárna, mě tenkrát nenapadlo.“

Spolu s rodinou a přáteli začali zpustlý pozemek dávat dohromady. Museli pokácet spoustu náletových stromů. V původním rybníce našli pohozené pneumatiky, kusy železa nebo roury od kamen. Pramen, který vyvěrá o pár desítek metrů nad loukou, byl také úplně zanesený. „Ale i přes to, že tam byly věci, co do rybníka nepatří žili v něm raci a dodnes tu je lednáček. To byla známka toho, že voda je čistá - a s pozemkem se dalo něco dělat.“ Rodina vše vyčistila. A vybudovala na místě menší rybník. 

Tak začal příběh Kalendovy Chabrybárny. Dnes se chovu a prodeji ryb věnují už deset let a kromě zakladatele Josefa se na podniku podílí celá rodina - jeho manželka Iveta, syn Jan, dcera Alžběta i jejich partneři. 

 Celá Chabrybárna se rozkládá na území zhruba jednoho hektaru. Je tu soustava rybníčků a nekolik sádek. Kalendovi tu pořádají výlovy, rybobraní, Kaprfest. A taky vánoční prodej kaprů, kterým jsou vyhlášení. Ale cesta nebyla růžová.

Pokus omyl

Kalendovi začali s malým rybníčkem a udírnou, kterou dostal Josef Kalenda k narozeninám. Rybařili s pár přáteli, udili a mezi místními se rozkřiklo, že mají dobré ryby a že by o ně taky měli zájem. Lidé se začali nabalovat. 

A tak Josef se synem zkusili sádky zaplnit. Původní myšlenkou bylo mít v rybárně koi kapry. Josef Kalenda tu vlastníma rukama vystavěl průtočné sádky - takže ryby mají neustále proudící, čistou a okysličenou vodu. Koi kaprům se ale v chladnějším prostředí nedařilo. „Jsme v údolí, je tu chladněji celý rok. Studená voda proudí do rybníků i sádek přímo z pramene.” V začátcích dali na doporučení. A nevyšlo to. Od té doby se snaží objevovat vše sami. Znamená to ale hodně učení, nabírání zkušeností v praxi a zkoušení. 

„Nejlepší je si to zjistit a zkusit sám. Několikrát jsem si dal „dobře“ poradit. Teď než něco udělám, raději to vyzkouším.“

Nakonec přišli na to, že ne všem rybám se může dařit v jejich vodě. Koi kapry nahradili pstruzi a další druhy. Ačkoli dnes po letech zkušeností Josef Kalenda říká, že se správným přístupem, lze kdekoli u nás chovat každou sladkovodní rybu - je třeba jim ale přizpůsobit podmínky. A to chce čas, know-how i prostředky. 

Od rána do večera a pořád venku

Josef Kalenda je původně elektro mechanik, jak chovat ryby se učil za pochodu. Obcházel a objížděl sádky a rybníky po Čechách. Hledal techniky a technologie. A zkoušel, co bude nejlepší.

„Jsem od rána do večera na nohou, Většinou můj den začne v pět hodin ráno - jedu pro ryby. Ty vyberu, zkontroluju, převezu. Musím se o ně starat. Ryba je živý tvor. To nejde jen tak odbýt. A potom jsme až do večera tady v Chabrybárně.”

Dnes prodají 3 - 4 metráky za týden. Pro ryby si sem jezdí nejen z Prahy a okolí, ale Kalendova Chabrybárna především dodává do pražských restauracích a úzce spolupracuje s řetězcem Ambiente. Ryba od Kalendů je záruka čerstvosti a kvality. 

„Ryba něco stojí, nemůže být zadarmo. Aby dobře chutnala, musí mít životní prostor a dobré podmínky. Dáváme si záležet na tom, odkud ryby bereme. Nejlepší ryby jsou z vysoce postavených rybníků, které nemají bahnitá dna, která pak můžou dělat bahnitou chuť. Ideální jsou rybníky, které mají kamenitá a písčitá podloží.” 

Ryby, které najdete u nich pocházejí ze Šumavy, Boubínského pralesa, Jizerských hor nebo také z Blatné.

Čerstvý kapr nejen na Vánoce

Veřejnosti se Kalendova Chabrybárna poprvé otevřela v zimě 2014 a to vánočním prodejem kaprů. „Za první rok jsme prodali 7 metráků kaprů. A už jsme v tom byli namočení.” 

Pro kapry se sem každoročně sjíždějí lidé z celé Prahy, ale i okolí. Pro Kalendovi je to zasloužený vrchol sezóny. V tomto období se tu stojí fronty. Kromě tradičních kaprů jdou o Vánocích na odbyt ale i pstruzi a další ryby. Podle Kalendových zákazníci už první rok ocenili to, že to dělají trochu jinak. A že ryba od nich je stoprocentně čerstvá.

„Ačkoli ryby v kádích, které můžeme před Vánocemi vidět všude, podléhají veterinárním nařízením, takže k nějakému týrání by docházet nemělo, u nás je to proti tomu rybí wellness.” popisují Kalendovi.

„Vytáhneme vám rybu přímo z vody, která je pramenitá, okysličená. Ryby mají dostatek místa. Jsou vytravněné. Vybrali jsme je a přivezli z ověřených rybníků. Všichni naši rybáři to s rybama umí. Takže ryba není ve stresu. A to všechno se pak odrazí na chuti té ryby.“ 

A nejen na chuti, ale také na atmosféře - při vánočním prodeji si u Kalendů můžete dát při čekání na rybu dát občerstvení, zaručeně vedou hranolky z kapra nebo kapří klobása v rohlíku. Ke všemu hrají koledy. Chodí sem často rodiny s dětmi a děti jsou nalepené kolem sádek.

 „Často vidí ty děti poprvé živou rybu. A taky se hodně vracejí - třeba na akce typu Chyť a vem!, kdy si můžou v jednou z rybníků sami chytit rybu.”

Chaberská ryba

Rybník a sádky dnes slouží jako „zásobárna“ ryb a sportovní rybník pro, ty kteří by si rádi ulovili svou vlastní rybu. Josef a Jan Kalendovi ale sní o tom, že budou mít ve svých rybnících jednou vlastní chov ryb. Ale oba říkají, že je čeká ještě kus cesty. 

„To co je kolem,  jsme postavili vlastníma rukama, s rodinou a přáteli. Stálo nás to dost usilovné práce. A dnes bych řekl, že jsme v polovině cesty. Na vlastní chov potřebujeme víc prostoru. Tahle práce asi nikdy nekončí - ale jinak bych to nechtěl.”